Barča Mizerová

Život nás dal dohromady mezi naším dvanáctým a třináctým rokem právě díky koním. Sešly jsme se tam snad jen s rozdílem jednoho dvou týdnů, byly jsme nováčky, spolu s Market a Skippy. To jsme ještě netušily, jak moc toho spolu zažijeme.
Společně jsme se staraly o tehdy sotva ročního Lexe (Laura, Fredy), chodily na procházky i s o trochu mladším hřebečkem Imailem (Iris, Fredy). Bylo léto i zima, sedívaly jsme na slámě pod střechou s polévkou ze sáčku v hrnečku a smály se, společně s Market a Skippy. Když byla zima, zahrabaly jsme se až po krk do slámy a když došly lžičky, jedly jsme polévky slámou jako v Číně :)

Přítomnost je stejně plynulá jako minulost. Díky Báji jsem se vrátila ke koním, dala mi šanci se o někoho starat (Irly) a mít ten chlupatý voňavý důvod, proč se tam každou volnou chvíli vracet. To je ten můj záchytný bod, jak Irly, tak Barča.
Občas u ní přespávám, pak se vydáme společně dlouhou alejí ke koním, občas děláme hlouposti a hrozně moc se nasmějeme, řešíme trable a všelijaké ty lidské myšlenky..
Bája je člověk, který mi přirostl k srdci svou láskou, ochotou, přátelskostí a dobrým srdcem. Takový by měl být každý kamarád.

se svou Fion

...Kdo je přítel? Ten kdo první přichází, když celý svět odešel...