Májovka

Ani nějak nevím, jak se to seběhlo...

Měly jsme naplánováno jít spát ke Skippy, ale holkám se tak nějak chtělo zajít se podívat do Bystřice na Májovku. Já jako jediná protestovala, takže mě přehlasovaly :) a tak jsme se vydaly na cestu, pěšky, já, Bája, Skippy a Terka.

V Bystřici byla spousta lidí. Když jsem to viděla, v duchu jsem zaklela a litovala, že jsem radši nezůstala doma. Nevím, kdysi mě takové akce bavily, tančit, užívat si hudby, dát si nějaké to pivo.. ale teď?

Pro věrné srdce, myslící jen na jednoho člověka, bylo těžké vmísit se do davu a tančit s každým, kdo se motal kolem. Naštěstí jsem tam potkala kamarády ze třídy...

Bája se Skippy to ale trochu přehnaly. Napadlo mě, že když už se rozdělíme, dáme si sraz v určitou hodinu před vchodem do areálu. Ještě že jsme se takhle domluvily... Při prvním srazu se na mě vrhly obě dvě, málem mě srazily k zemi a strašně se tomu smály. V duchu jsem si povzdechla, doufala, že se jim nic nestane a těšila se domů... Ale holky trvaly na tom, že zůstanou.

Neříkám, že jsem si hudbu a tanec neužívala :) měla jsem tam přátele a bavila se, ale stále jsem v duchu přemýšlela nad holkama a pořád se rozhlížela, jestli je někde neuvidím.. Ani jsem nepila, stejně alkohol nemůžu ani cítit a být opilá by bylo snad to nejhorší, co se mi mohlo v té chvíli stát :) Před další domluvenou schůzkou před vchodem už jsme šly s Terkou ty dvě naše hledat... No.. :D nevím, jestli tady vůbec chci popisovat, jak a kde jsme je našly, ale každopádně byly vpořádku :D Ale i tak už jsem se nemohla soustředit na žádnou zábavu a pořád se po nich ohlížela a "hlídala" je.. Byly docela vpořádku, ale stejně mi to nedalo...

Uběhla další hodina a my s Terkou je konečně obě dostaly před vchod. Já byla už dost psychicky vyčerpaná a fakt hodně unavená, ještě k tomu mi pořádně kručelo v břiše a čekala nás štreka domů, nemluvě o dosti zataženém nebi, ze kterého se začaly snášet kapky...

Jenže holky si tam našly své chlapy a chtěly zůstat..

"Kdybys tu tak měla toho svého, tak..."

"Jo jasně, ale on tu není..."

    Popravdě už jsem toho měla vážně dost. Lidé se kolem mě motali, naráželi do mne, hudba hlasitě řvala, že nebylo slyšet vlastního slova. Přála jsem si, aby si to holky užily, ale... taky jsem se chtěla vpořádku vrátit zpátky, chvíli jsem si dokonce vyčítala, že jsem se od nich nechala přemluvit. Ale zase na druhou stranu, vlastně jsem jim zkazila takový dlouhý večer, mohly tam být mnohem déle a nikdo by je tam nemoralizoval :D

Zbývala půlhodina do odchodu a já seděla na u fontány. Pořád mírně pršelo, tak jsem si přehodila svou "kápi" přes hlavu a pozorovala nohy lidí. Bylo to opravdu zvláštní :) Měla jsem nohy natažené, ale každou chvíli jsem je musela stáhnout těsně k tělu, jelikož o ně pořád někdo zakopával. Jedny nohy, druhé, třetí, jedny se motaly, jiné tančily.. Bylo to hrozně zvláštní. Když přicházela Barča, poznala jsem ji podle bot :) Nebotřebovala jsem se dívat na tu spoušť kolem sebe. Vlastně jsem se ani dívat nechtěla. Připadala jsem si jako jehla v kupce sena. Jedna jediná střízlivá jehla mezi tolika opilými mladistvými, kteří všude kolem ztráceli rovnováhu, ale stejně pili a pili...

    Vážně jsem měla slzy na krajíčku, pocit, že se oni baví, mi vůbec nevadil, ale vzpoměla jsem si na sebe.. kdysi.. když jsem se cítila skvěle a chtěla se bavit a lidé kolem mě chtěli jít domů. Také mi to nebylo příjemné, byla jsem zklamaná, že už musím jít...

    "Zatančí si některá z vás?" promluvil někdo.

"No... Evka by šla." Promluvila Terka vedle mě. Ze zvědavosti jsem zvedla hlavu a sundala si kápi.

Stál tam mladý sympatický muž, který se na mě usmíval a v očích mu zářily takové zvláštní jiskřičky.

"No.. tak jo..." odpověděla jsem a on už si mezitím všechny své věci uložil Terce na klín. Svěřila jsem jí i svoji tašku. Mysl jsem měla prázdnou, no tak udělám mu radost a trochu si zatančíme, však mi to alespoň rychleji uteče.

    V zápětí mě ale něco zaskočilo. Napřímil se a jemně nastavil svou ruku. Konečně jsem zvedla hlavu a pořádně se na něj podívala. Byl asi o hlavu větší a měl dlouhé kudrnaté vlasy v copku. Usmál se na mě a vzápětí udělal několik rychlých a prudkých kroků, což mě okamžitě probralo. Tohle bych v životě nečekala!

    Usmál se na mě a chtěl mě položit do záklonu, ale...

"Neboj se, já tě nepustím!" usmál se a já se uvolnila.

Vedl mě, měl rázný, ale ladný krok, zakláněl mě, točil a zase vedl... Najednou jsem se začala usmívat.. Terka na nás zaujatě koukala.. Zase mě uklonil a napomenul, že mu nedůvěřuji, že se bojím. "No jo, příště už se to nestane." Říkala jsem si v duchu. Zaklonil mne tak, že jsem se skoro dotkla země, zahlédla jsem lidi, kteří nás sledovali.. tančili jsme hned u fontány, kde bylo místo, měli jsme prostor, měli jsme jeden druhého.. Nikdy, nikdy za svůj život jsem nepoznala takového člověka. Jako by se v něm zrcadlil můj sen! Vedl mě s takovým šarmem, nechala jsem jej, ať mě pokládá skoro na zem, tohle ještě nikdy nikdo nedokázal ( s mými zvláštními zády :D).. Občas jsme do někoho narazili a já se smála.. mezi řečí jsem se ho udiveně ptala, kde se tohle všechno naučil.. a jeho odpověď mě naprosto zaskočila..

"To já sám, to už musí mít člověk vrozené..." a já ho v duchu doplnila.. "To už musí mít člověk v srdci.." a znovu nás pohltila hudba. Vlastně ani nevím, jak dlouho jsme tančili, jak moc pršelo ani kolik lidí nás pozorovalo..

Byla jsem ve svém snu... Ale jak rychle přicházejí, tak rychle odcházejí..

Loučili jsme se, vlastně jsem se jej nezeptala ani na jméno. Řekl, že skvěle tančím... a pak se zvláštním výrazem ve tváři prohodil, že už musí jít najít svou přítelkyni... A v mžiku byl pryč..

Během několika málo sekund se v davu objevily Bája s Terkou a já se, stále ještě s pusou dokořán, podívala, kolik je hodin.. Byl přesně čas jít..